Výstava Vesna 2.0. reaguje na různé souvislosti a vztahy, jimiž je opředena Jurkovičova vila v Brně. Fotografka Michaela Karásek Čejková a multidisciplinární umělkyně Veronika Velčovská Jiroušková se více než na samotný ikonický dům zaměřují na to, co jej obklopuje.
Vilu vnímají jako krásnou květinu vytrženou ze záhonu svých sester a trochu bizarně usazenou v absurdní „ne-logice“ okolí, vztahů a souvislostí. Děti i dospělí, kteří tu žili, zmizeli, růže dokvetly, hrušeň odrodila své poslední plody. Starý dům zůstal. Dříve volné zelené pláně za plotem posely nesourodé stavby a stinná zákoutí pod svahy se proměnila ve sportoviště dívčího basketbalového klubu. Právě mladé basketbalistky jsou hlavním motivem výstavy Vesna 2.0.
Autorky vnímají, že tyto cílevědomé a sebevědomé dívky vyrostly z mnoha předchozích generací žen, které pro sebe chtěly něco udělat. Podobně odhodlané byly jejich předchůdkyně na začátku 20. století, členky ženského vzdělávacího spolku Vesna, pro nějž architekt Dušan Samo Jurkovič za svého brněnského pobytu navrhoval interiéry a nábytek. Michaela Karásek Čejková a Veronika Velčovská Jiroušková zde spatřují dvojí propojení; v touze a odhodlání žen uskutečňovat své sny i v díle Dušana Jurkoviče, který dokázal neobyčejně citlivě tyto emoce zhmotnit ve svých návrzích pro dívčí penzionát a Ženský ústav spolku Vesna v Brně. V mladých basketbalistkách tak umělkyně spatřují „Vesny druhé generace“ a tento motiv výstavou rozvíjejí.
Komplexně promýšlený výtvarný celek postavený na kontrastech i propojeních, symbolech a prolínání časových rovin promlouvá o vzájemné provázanosti, jakkoliv se může zdát, že nit byla dávno přetržena. Výstava je tak zábavným a strhujícím absurdním dramatem s tichými herci, kteří pátračům naznačují příběh, ale jeho možné konce ponechávají otevřené.
Michaela Karásek Čejková zachycuje dívky ve sportovních dresech v zahradě vily. Dívky zobrazují mnohavrstevnou transformaci „ženské předurčenosti“ ve vnitřní svobodu, pohyb i dynamiku ubíhajícího času – to vše v kontrastu s nehybnou neměnností domu. Míč je atributem této proměny symbolizované odhaleným kotníkem, o níž působivě píše Stefan Zweig ve svém autobiografickém svědectví Svět včerejška. Fakt, že portrétovanými jsou Afroameričanky hrající za český klub, zintenzivňuje zmíněné poselství. Portréty jsou adjustovány ve vyřezávaných dekorativních dřevěných rámech, jejichž autorkou je šperkařka Dick Wolf. Součástí instalace je také oltář „Sesterstvo vol. 1“, jakási tajemná časosběrná zkratka, v níž může divák skrze mnoho vrstev pohlédnout až k prvopočátku tichých ženských hrdinek symbolizovaných „Vesnami“. Vznikl ve spolupráci Michaely Karásek Čejkové s Veronikou Velčovskou Jirouškovou.
Multižánrová tvůrkyně Veronika Velčovská Jiroušková, pro niž je lidové umění výraznou inspirací, se v poslední době věnuje také komponování vzorů brokátových látek. Pro výstavu vytvořila nové dezény těchto nákladných textilií. Ty nacházejí uplatnění v podobě nenápadných až skrytých intervencí v interiéru vily, idealizovaných sportovních dresů, do nichž se promítá motiv ručních prací vyučovaných ve spolku Vesna, nebo výrazných gest v podobě basketbalových míčů absurdních rozměrů. Intenzivně působí „Totem“, jejž autorka umístila v prvním patře vily. Inspirovala se motivy Jurkovičových dekorů, expresivně malovaných detvanských křížů a lidových výšivek z architektova rodného Slovenska. Totem i zde představuje pospolitost, společné téma a přeneseně basketbalový tým…
Spolupráce
Dick Wolf
Kateřina Vágnerová a Marie Hurajová pod vedením Evy Brzákové, Vyšší odborná škola oděvního návrhářství a Střední průmyslová škola oděvní v Praze
Spolek Vesna – ženský vzdělávací spolek
Záštita
Nad výstavou převzal záštitu starosta městské části Brno-Žabovřesky Mgr. Filip Leder.
Mediální partneři
Artikl, ArtMap, CZECHDESIGN, Deník N, KAM v Brně, Sport in Art
