Jurkovičova vila z roku 1906, pro kterou je výstava připravena, kombinuje prvky „primitivního“ lidového umění s moderní stylovou architekturou přelomu století. Dům je ve své podstatě emblematickým příkladem střetu starého s novým, „nízkého“ s „vysokým“ – vernakulárního s elitním stylem, národního s internacionálním, tradičního s progresivním, idylické venkovské chalupy s městskou vilou, lidové pastorály s moderním životním stylem.
Vila reprezentuje jednu z možností, jak propojit tyto názorové póly – lidové a moderní.
Projekt „Modfolk“ je do jisté míry poctou originální symbióze moderního s lidovým, o kterou usilovali Dušan Jurkovič (1868-1947), ale také jeho brněnští přátelé, např. hudební skladatel Leoš Janáček (1854-1928) nebo učitel a uměleckoprůmyslový reformátor Josef Vydra (1884-1959), s nímž Jurkovič v roce 1908 v Brně založil Moravskou ústřednu pro lidový průmysl umělecký. Jurkovič, Janáček ani Vydra nechtěli lidovou tradici zafixovat a antikvovat pouze coby ustrnulý národopisný, historický fenomén bez možnosti vývoje a soudobé reflexe.
Východiskem pro tuto výstavu byla snaha samostatně tematizovat propojení aktuálního designu s lidovou tradicí dnes. Oslovena byla módní návrhářka Liběna Rochová, která se už od konce osmdesátých let, kdy spolupracovala s ÚLUVem (Ústředí lidových a uměleckých řemesel), zabývala otázkou reflexe tradic v módním designu. Liběna Rochová vede Ateliér designu oděvu a obuvi na pražské Vysoké škole uměleckoprůmyslové. Téma „modernity v lidovém“ bylo studentům zadáno jako semestrální úkol se záměrem výstavní prezentace v Jurkovičově vile.
Moderní reinterpretace lidového oděvu se neomezuje na krojové výšivky, ale vychází zejména z formální prostoty, jednoduché střihové konstrukce, praktičnosti a režné kvality přírodních materiálů. Aby se studenti koncentrovali na koncept a oděvní formu, rozhodla se Liběna Rochová zadáním omezit barevnou škálu oděvů na odstíny šedi a na dva tradiční materiály – len a plsť. Každý ze studentů přistupoval k projektu jiným způsobem, jak dokazují oděvní kolekce a jejich doprovodné slovní anotace. Někteří vytvořili nositelné modely (prêt-à-porter), jiní se přiblížili oděvnímu objektu. Nejvýrazněji se odlišují práce Pavlíny Miklasové, která na zahradních záhonech Jurkovičovy vily utkala symbolickou lidovou halenu, kterou coby živé ornamenty prorůstají skutečné růžové keře. Od oděvu se tak přiblížila k land-artu.
Součástí výstavy jsou kolekce fotografií, a to dvojího druhu. Jednak etnografické fotografie slovenského obyvatelstva konkrétní vesnice Dobšiná z dvacátých let 20. století, tj. z doby, kdy se na venkově tradice setkávala s moderním; lidový kroj s civilním městským oděvem. Ikonografii a uhrančivou vizualitu těchto historických fotografií, jejichž autorem je dnes už zapomenutý Josef Tachecí, reinterpretoval při fotografické dokumentaci módních kolekcí Ondřej Přibyl.
Projekt Modernita v lidovém je zkráceně nazván „Modfolk“. Tento neologismus je srůstem slov „moderní“ a „lidový“, funguje jako brand, který je přirozenou součástí módy a zároveň by měl být srozumitelný jak v češtině, tak angličtině.
K výstavě vychází knížka: Lada Hubatová-Vacková (ed.), Modfolk. Modernita v lidovém, Nakl. UMPRUM Praha 2015 (grafický design Štěpán Marko, fotografie Ondřej Přibyl).
