Konečně se dají dějiny českého výtvarného umění vyprávět bez umělců. Výstava představí tvorbu žen umělkyň, které se prosadily v devadesátých letech minulého století. Symptomatické je, že většina těchto umělkyň nevyužívá malířské techniky. V jejich práci jsou zřetelné dvě dominantní tendence, a to je buď konceptuální práce s objektem a instalací (jakési nové sochařství), nebo práce s různými typy technického obrazu (digitální i klasická černobílá fotografie, videoprojekce).

Pro obě tendence je typické používání nových materiálů, často vzatých přímo z obyčejného života, a prozkoumávání témat, která se váží k sociálním strukturám, k naší každodennosti a reflexi vlastní identity. Setkáme se s tvorbou Mileny Dopitové, Veroniky Bromové, Markéty Othové, Kateřiny Vincourové, Lenky Klodové nebo Aleny Kotzmannové.