Slavs and Tatars (Slované a Tataři) mají tu čest představit v Moravské galerii v Brně u příležitosti Bienále Brno 2012 projekt Khhhhhhh. Jde o přehodnocení pedagogiky, pokroku a modernosti přes perspektivu jediného fonému – kh. Tento foném, který je pro velkou část obyvatel západní hemisféry obtížně vyslovitelný či rovnou nevyslovitelný, nabízí hluboký vhled do jazyka nejen z pohledu evolučního rozhraní, ale i metafyzického. Slavs and Tatars se prostřednictvím tohoto poměrně nelibozvučného hrdelního zvuku pokoušejí resuscitovat posvátný charakter jazyka, počínaje čtením posvátných textů až po rituál tištěného slova. Jde o přístup stejně tak emocionální jako analytický, zahrnující výzkum i původní tvorbu: Khhhhhhh zkoumá trnité stezky poznání v konfrontaci s moudrostí, okamžitost ústního sdělení oproti odtažitosti psaného slova i doktrínu versus pedagogiku v srdci kolektivní praxe a výzkumu. Khhhhhhh je mnohovrstevnatá expozice, uspokojující stejnou měrou potřeby nohou – tedy tělesné – jako duševní: tvoří ji publikace, přednáška a instalace navozující témata posvátné pohostinnosti a štědrosti.
Foném kh lze považovat za lingvistický ekvivalent Molly Nasreddina, súfijského mudrce a žertéře, jemuž se věnuje nedávná publikace Slavs and Tatars, a jeho charakter je jednoznačně nadnárodní: vyskytuje se zejména v semitských, arabských a turkických jazycích v celé Eurasii. V perštině, kde tvoří společný kořen slov „já“ a „bůh“, evokuje gnostický význam, v běžném vnímání islámu často přehlížený. V hebrejštině tvoří základní foném slova život (chaim); kromě toho je důležitou platformou pro numerologii. Slavs and Tatars ve svých publikacích, instalacích, přednáškách a objektech často pracují s jazykem jako s polyfonním nástrojem narušujícím zaběhnuté stereotypy, se zdrojem humoru a nečekaných významů. Zde se vracejí k novátorskému dílu Velimíra Chlebnikova, který si svými transracionálními studiemi o jazyku (zaum) vysloužil milý přívlastek „ruský derviš“, a mapují tento hravý i polemický výzkum písmen jako metafyzických činitelů, jejichž zvuky jsou atavistickými agitátory.
Slavs and Tatars jsou přesvědčení, že humor má potenciál okouzlovat a zároveň i kritizovat, jako by jedna ruka házela člověku prach do očí a druhá ho osvěžovala vodou. Také projekt Khhhhhhh neusiluje o nic jiného než osvobodit pedagogiku z jejích tradičních hranic a nechat ji infiltrovat do různých fází tvorby. Khhhhhhh svým přístupem, který je zároveň emocionální i analytický, vybízí k učení se životem a k životu se smíchem.
Khhhhhhh je nejnovější instalací z nedávného souboru prací Slavs and Tatars s názvem Schopnost substituce, který byl v poslední době představen v GfZK Lipsko, na New Museum Triennial v New Yorku, ve vídeňské Secession; připravuje se samostatná výstava v MoMA, New York. Předchozích pět let jsme věnovali dvěma cyklům, zaměřeným jednak na komplikovanou historii Kavkazu (KidnappingMountains, MollaNasreddin) a na nepravděpodobné dědictví mezi Polskem a Íránem (FriendshipofNations:PolishShi‚iteShowbiz, 79.89.09). Schopnost substituce – tedy nahrazování jedné věci druhou, vyprávění jednoho příběhu prostřednictvím jiného – se zabývá substitucí v nejširším slova smyslu, od al-badaliya k obrácené radosti. Tím, že přijímá nejniternější myšlenky, prožitky, přesvědčení a pocity jiných za své vlastní, nabízí práce z cyklu Schopnost substituce nenápadné a subtilní přehodnocení vnímání sebe sama ve snaze zpochybnit samotný koncept vzdálenosti jako nejkratší dráhy mezi dvěma body.
