BigMag je výstavou časopisů, které jsou jinak těžko k nalezení, protože nikdy nebyly na stáncích ve výšce očí. Nejspíš nebyly na stáncích vůbec a do třídy je nosili cool spolužáci. Některé vyšly jen jednou, jiné měly celá léta jen pár okopírovaných listů, další zplodily slavné novináře a fotografy nebo je ukazují v učebnicích designu.  A většina z nich padá pod rozlišovací schopnost Národní knihovny. Všechny jsou ale originálním důkazem něčí vášně destilovat aktuální dění a opakovaně komunikovat se světem kombinací textu a obrazu na papíře. Iniciátoři projektu BigMag Aleš Najbrt, Bohumil Vašák (Studio Najbrt) a Michal Nanoru (Živel, Hype) se domnívají, že takovou vášeň je třeba pěstovat, dokumentovat a propagovat. Vytvořili proto platformu, kde mohou tvůrci „jiných“ časopisů dát o své práci vědět svým potenciálním fanouškům, konkurentům, ale třeba i akademikům a sběratelům.  Každý autor, vydavatel, nebo čtenář může v databázi jednoduše založit profil svého časopisu a upozornit na počin, který čas nebo prostor dosud hendikepovaly. Stránky internetového portálu BigMag.cz na rozdíl od běžných databází umožňují nahrávání obrázků, což je pro prezentaci časopisu to nejdůležitější. Databáze sledující nekomerční časopisy má zvláštní význam v době, kdy ještě slepí přecházíme od tisku k médiím adekvátnějším naší společenské situaci. Jednak jako rekapitulace a hold pestrosti názorů, estetik a životních stylů a roli, kterou regionální nebo zájmové tiskoviny plnily v době předinternetové. Ale taky jako poodhalení kořenů bloggingu či online občanské žurnalistiky a inspirace pro současný vývoj digitálních médií. Přestože konec jedné části tisku v její současné podobě je neodvratný, trafiky se zdají být plnější a plnější a nástupce pořád nikde. Stárnoucí médium se mění v exkluzivitu, z novin se stávají magazíny, z časopisů knihy a knihy se učí od časopisů přitažlivosti a lehkosti. A všichni by byli rádi aspoň za náznak toho, kam to povede.