Prezentace děl Jánuše Kubíčka je připomínkou, že uběhlo sto let od narození malíře, jehož životní i umělecké působení bylo spojeno s městem Brnem. Kubíček navštěvoval brněnskou Školu uměleckých řemesel, nicméně pro jeho raný umělecký vývoj bylo klíčové rodinné prostředí. Otec Josef i strýc Leoš byli sochaři, k blízkým rodinným přátelům patřili přední čeští umělci. Autorovo počáteční tvůrčí úsilí podporoval například spisovatel Jiří Mahen či malíř Jan Trampota. Výraznou inspiraci mu rovněž poskytovala díla Bohumila Kubišty, nacházející se v rodinné sbírce. Kubíček se stal zakládajícím členem tvůrčí skupiny Brno 57. Mezi jeho brněnské souputníky patřili malíři Bohumír Matal, Bohdan Lacina a Pavel Navrátil.

Jánuše Kubíčka lze charakterizovat jako zastánce subjektivní lyrické větve abstraktní malby, založené na modelu vnitřní autonomie obrazu a ideálu tzv. „významové formy“. Již od padesátých let 20. století jeho tvorba postupně směřovala k analytickému, racionálnímu řešení výtvarné kompozice. Cílevědomé snahy o dosažení logického uspořádání obrazové plochy dokládá velké množství přípravných skic a elementárních studií. V obecném povědomí o hlavních konturách Kubíčkovy tvorby převažuje představa – do značné míry oprávněná – o jeho odolávání útokům na konvence modernismu, které přicházely s anarchistickými formami poválečné neoavantgardy. Přesto i v jeho díle najdeme neoavantgardní postupy, jako je typicky koláž či dekalk, narušující čistotu linie modernistické tvorby.