Výstava potěší zejména milovníky Itálie, obzvláště Benátek, a italského umění vůbec. Obrazům benátského původu, které uchovávají moravská a slezská muzea a zámecké sbírky, byla totiž až doposud věnována jen malá pozornost. Uměleckohistorického zpracování a vystavení se dočkala pouze nejvýznamnější a zároveň nejpopulárnější díla, mnohé však zůstalo skryto nejen v depozitářích, ale i v zapadlých koutech zámeckých expozic, kudy procházejí návštěvníci bez většího zaujetí. Několikaletý výzkum zámeckých kolekcí přinesl velmi zajímavé objevy, které budou na výstavě vůbec poprvé prezentovány nejen laické, ale také odborné veřejnosti.
„Tato výstava si klade za cíl rozšířit dosud mezerovité poznání obrazů benátského původu o mistrovská díla, z nichž některá byla během pětileté práce doslova vynesena ze zámeckých depozitářů, odlehlých chodeb či salonů. Všímá si především méně známých či dokonce zcela neznámých obrazů v chronologickém vymezení od poloviny 16. do konce 18. století s těžištěm ve století sedmnáctém. Právě benátské malířské baroko mnohdy nezbytně oživené v restaurátorském ateliéru přineslo mnohé zajímavé objevy nejen v atribucích, ale i v technice a kvalitě malby, která ostatně byla při výběru exponátů primárním kritériem.
Přitom ne vždy se jednalo o obrazy benátských umělců. Středem zájmu se staly i zajímavé malířské výtvory tzv. cizinců (stranieri), kteří se v Benátkách buď na krátký čas zastavili, anebo se zde na delší dobu, někteří z nich dokonce doživotně, usadili. Proto se s jejich většinou poitalštěnými německými či holandskými jmény setkáváme v mnoha inventářích benátských obrazových kabinetů 17. a také 18. století. Tento výběr a zastoupení jednotlivých umělců benátské školy se nakonec promítnul i do názvu výstavy a katalogu Colorito. Malířství v Benátkách 16. – 18. století z moravskýcha slezských sbírek.“
Zdeněk Kazlepka, kurátor Moravské galerie v Brně
Benátská renesance a manýrismus jsou na výstavě zastoupeny především mimořádnými díly Paola Veronese (Portrét hraběte Collalto) aFrancesca Bassano(Ecce homo). Z pramenů dokonce víme, že Bassanovo plátno vzniklo v rámci pašijového cyklu obrazů, určeného pro chór kostela San Antonio Abate v Brescii, na němž se umělecky podíleli Bassanovi bratři.
Seicento reprezentují mj. skvělé obrazyGiovanniho Battisty Langettiho (Filozof), Francesca Ruschiho (Narkissos), Johanna Antona Eismanna (Capriccio s kostelem Santa Maria della Salute) neboAndrey Celestiho („Římská nevěsta“). Mistrovským kusem je rovněž obrazJupiter, Júno a Iopřipsaný ve své době slavnému a vyhledávanémuNicolovi Bambinimu.
Janovský malíř 17. století Stefano Magnascostál sice stranou benátské školy, nicméně, vzhledem k mimořádné kvalitě čerstvě zrestaurovaného obrazuLatona a sedláci, byl do výstavy rovněž zařazen.
Přelom století, který znamenal pozvolný přechod od temného až pochmurného kolorismu k světlem prostoupeným a rozjasněným barvám, reprezentuje zakladatel benátského rokokaSebastiano RicciobrazemPan a Syrinx.
K špičkovým ukázkám malířství 18. století na výstavě patří např.Sv. Marie Magdalenaod Antona Kerna, německého malíře českého původu tvořícího pod benátským vlivem, Semiramis od Giovanniho Antonia Pellegriniho, který zavítal spolu se svým učitelem Paolem Paganim, jenž je na výstavě zastoupen obrazem Paridův soud, i na Moravu, dále ojedinělá veduta zachycující milánskou pevnost Castello Sforzescood proslulého Bernarda Bellotta, zv. Canaletto, nebo mistrovské Capriccio, které nevytvořil nikdo menší než benátský malířský virtuózFrancesco Guardi.
