Emeritní kurátor Antonín Dufek získal cenu za celoživotní přínos dějinám umění.
Zde jeho pár slov k tomuto ocenění:
„Své ocenění vnímám i jako určité uznání médiu fotografie, jemuž se věnuji téměř celý svůj profesní život. Děkuji Uměleckohistorické společnosti za udělení ceny.
Děkuji svým profesorům: Prof. Albertu Kutalovi, prvnímu předsedovi UHS, v jehož syntetické formálně analytické metodě jsem zůstal uvězněn celý život, Prof. Václavu Richterovi jemuž vděčím za seznámení s Martinem Heideggerem, Janem Patočkou a radikálním barokem, Doc. Olegovi Susovi za strukturalismus, Jana Mukařovského a za to že mě učil psát, Bohdanu Lacinovi za surrealismus. Toto vše jsem vstřebával v letech 1962-67, kdy jsem studoval. Na tehdejší dobu to byl hodně ostrý koktejl. Ze svých spolupracovníků vděčím nejvíc Jaroslavu Andělovi a Františku Šmejkalovi. Z dlouhé řady zahraničních kolegů mi dovolte připomenout alespoň Ute Eskildsen z Essenu, která mě uvedla do evropského kontextu, a opakovanou spolupráci s Alainem Sayagem z Paříže, Sue Davies z Londýna, Monikou Faber z Vídně, Anne Tucker z Houstonu a manželi Urszulou Czartoryskou a Richardem Stanislawskim z Lódzi.
Děkuji svému zaměstnavateli od roku 1968 až dodnes, Moravské galerii, všem svým nadřízeným, kolegům a spolupracovníkům z nichž musím jmenovat Petru Trnkovou, Jiřího Pátka, Naďu Chvátalovou, Janu Teplou, Pavlínu Vogelovou a Janu Effenbergerovou. Připomínám, že jsem se snažil být svědomitým úředníkem na plný úvazek a celá moje spisba vznikala v době volna.
Přede všemi děkuji své rodině, že se mnou vydržela.
Děkuji Ústavu dějin umění za to že se mnou vydržel spolupracovat a že mi dával ty nenáviděné stresující termíny, bez nichž bych možná nenapsal nikdy nic.
Vám všem teď děkuji že jste mě vyslechli.“
