Keramika jako umělecké médium integruje sochařské i malířské postupy, tedy tvarování a následné dotváření povrchu. To na keramice vždy bavilo také Jindru Vikovou. Intermedialita navíc vyhovuje jejímu otevřenému přístupu ke keramice – průběžně do ní integrovala další materiály a prováděla technologické experimenty. Právě svým neortodoxním přístupem překračujícím úzká oborová vymezení si autorka získala mezinárodní pozornost, potvrzenou řadou ocenění v rámci světových soutěžních přehlídek a sympozií. Jen zdánlivě na okraji či ve stínu keramických objektů kontinuálně vznikaly intimní a obsesivní kresby Jindry Vikové, kterým je primárně zasvěcena tato výstava. Kresby u Jindry Vikové nehraji toliko roli záznamů nápadů či studie pro trojrozměrná díla, ale jsou to skutečně autonomní umělecké práce, jež ve výsledku mají stejnou platnost a závažnost. Využívají všechny specifické výhody, které kresba ze své povahy má – tedy například rychlost provedení a materiálovou nenáročnost. Papír vhodný na kreslení nás obklopuje ve svých různých formách a podobách skoro všude.
Dokazují to kresby Jindry Vikové na „blicích“ pytlících vytažených za letu z kapsy sedadla nebo hlavičkový papír mezinárodní keramické asociace distribuovaný mezi delegáty konference, jíž se právě účastnila. Kresba zaplňuje dlouhou chvíli, chcete-li nudu, během dlouhého mezikontinentálního letu nebo při monotónních konferenčních projevech. Kreslíte, což je evidentně i případ Jindry Vikové, když nevíte, co s rukama. Kreslíte, kreslíte a kreslíte. Poučení teorií i praxí surrealistů můžeme v případě těchto kreseb hovořit o poloautomatických kresbách, tedy výtvorech jen zčásti kontrolovaných vědomím nebo naplňujících vstupní intenci umělkyně. Nevědomí vyplavuje nečekané, provokativní, často otevřeně erotické konstelace, jistě vítané sousto pro hlubinného psychoanalytika. I bez této výbavy lze tvrdit, že právě tyto kresby pouští diváky do hlavy a emočního světa autorky. Po této zkušenosti můžeme pomoci Jindře Vikové s odpovědí na titulní otázku: „Kdo jsem?“ Anebo si jen užít bravuru její kresby, což není málo.
Výstavní intervence se koná jako součást oslav autorčina významného životního jubilea. Paralelně vychází péčí brněnského nakladatelství Stará pošta vzpomínková kniha Jindra Viková: Kdo jsem? Knihu si můžete zakoupit v galerijní prodejně v přízemí Pražákova paláce.
