Zdeněk Plesník a Miroslav Navrátil – architekt a designér. Jedny z nejvýznamnějších osobností svých oborů druhé poloviny 20. století v Československu. Pojilo je přátelství, zaujetí pro práci, úcta k materiálu, potřebám a nárokům funkce. Díky tomu dokázali přicházet s progresivními a moderními návrhy, které můžeme zařadit po bok děl soudobých světových architektů a designérů.
Tvorba významného československého architekta Zdeňka Plesníka a designéra Miroslava Navrátila se několikrát prolnula, z čehož pokaždé vznikla jedinečná realizace. Výstava představí práce obou tvůrců a především jedno z prvních společných děl – nábytek pro vlastní byt Zdeňka Plesníka z let 1949-1952 – který je pozoruhodným příkladem poválečné nábytkové tvorby u nás a jehož kvalita přesahuje prostor omezený hranicemi Československa. Při jeho návrzích se autoři inspirovali severským designem a americkou tvorbou. Charakteristické jsou světlé barvy, oblé tvary, důraz na materiál, kvalitu výroby a detail. Experimentovali s lepenými lamelami a umělohmotnými fóliemi vyráběnými ve Fatře Napajedla pro průmyslové účely. Funkčně i tvarově pozoruhodné byly také servírovací stolky.
Zdeněk Plesník (1914-2003) patří mezi naše přední architekty 2. poloviny 20. století. Jeho jméno je spojeno především se Zlínem – projektoval několik typů blokových obytných domů i továrny. Nejznámější jsou realizace vil pro cestovatele Miroslava Zikmunda (1953-1954) a Jiřího Hanzelku (1953/4-1956) i pro skladatele Zdeňka Lišku (1956-1959). Ty jsou pozoruhodné jak z hlediska architektury, tak i interiérového vybavení. Z dalších prací např. strojírenský závod MEZ Hulín, městská observatoř ve Valašském Meziříčí, rozhlasový vysílač a tiskárna map v Pekingu, za realizaci konfekčního závodu OP v Prostějově získal v roce 1963 Státní cenu.
Miroslav Navrátil (1913-1999) byl jednou z nejpozoruhodnějších osobností na poli designu nábytku u nás. Byl důležitým členem návrhářského ateliéru národního podniku Vývoj nábytkářského průmyslu, který dodával návrhy výrobním podnikům. Jeho práce vynikaly tvarovou i technologickou progresí. Lamelová křesla a židle konzolové konstrukce patří k tomu nejlepšímu, co z nábytku v této době vzniklo. Byl také autorem jedné z ikon socialistického designu – skořepinové židle s oválným průřezem mezi opěrákem a sedákem, které našly uplatnění v tramvajích T3.
