Výstavou Vlasty Vostřebalové Fischerové (1898-1963) Moravská galerie v Brně opět otevírá téma neprávem zapomenutých českých meziválečných umělkyň. Tentokrát věnuje pozornost dílu, které patří k nejosobitějším projevům „nových realismů“ v českém umění 20. a 30. let minulého století, a to i přesto, že aktivní tvůrčí činnost Vostřebalové Fischerové trvala necelých dvacet let.

Počátky profesionální dráhy Vlasty Vostřebalové Fischerové jsou spjaty se studiem v ateliérech Vojtěcha Hynaise a Jana Štursy na Akademii výtvarných umění v Praze. Umělkyně se však od autorit záhy odpoutala a již kolem poloviny dvacátých let dospěla k jedinečnému malířskému a kreslířskému stylu, do něhož otiskovala nejen zaujetí mezními životními situacemi, ale i smysl pro břitkou karikaturní zkratku, který měl svou paralelu v nové věcnosti. Jako modely si vybírala ženy, muže i děti z okraje společnosti, městské periférie a venkova – jim věnovala řadu skvostných psychologických portrétů. Vedle portrétní tvorby se Vostřebalová Fischerová věnovala i krajinomalbě a náměty se silnými autobiografickými prvky.

Dílo Vostřebalové Fischerové bylo poprvé vystaveno v Topičově salonu v roce 1925 společně s tvorbou její spolužačky Milady Marešové. V roce 1934 následovaly její dvě samostatné výstavy v Městské knihovně v Praze. Autorčinu tvorbu definitivně přeťala druhá světová válka a její umělecký odkaz nebyl následně ani uceleně vystavován, ani komplexně zhodnocen. Jednou z mála významnějších přehlídek byla výstava v Alšově jihočeské galerii v roce 1986, téměř čtvrtstoletí po její smrti

Stávající výstava Vlasty Vostřebalové Fischerové společně s prvním souborným monografickým katalogem představuje práce z veřejných a soukromých sbírek. Obrazy a kresby s fantaskní poetikou a silným sociálním apelem společně s nedávno objeveným archivním materiálem, včetně autorčiných architektonických návrhů a osobní korespondence, odhalují originální a mnohovrstevnaté dílo, které má v českém moderním umění své nezastupitelné místo.