V 80. letech můžeme domácí fotodokument s trochou zjednodušení personifi kovat dvěma jmény: Jindřich Štreit a Viktor Kolář. Oba špičkové fotografy charakterizuje hluboká sociální introspekce na jedné straně a silný profesionální vliv na mladší generaci domácích dokumentaristů na straně druhé. Rozdílný naturel obou osobností zrodil dva odlišné subjektivní pohledy na svět i dva odlišné postoje k vlastnímu dílu. Jestliže Štreit své fotografie bohatě publikuje a vystavuje, tak, že se stal dávno legendou, Kolář přišel s významnějším ohlédnutím a shrnutím své dlouholeté práce až nyní.
Viktor Kolář (* 1941) má své fotografie skutečně odžité. Rokem 1968 opisuje jeho život kruh, na jehož začátku i konci stojí Ostrava. Zde se poprvé setkal s fotografií, zde vystudoval učitelství, aby záhy po srpnové okupaci naší země sovětskou armádou odešel do Kanady. Tady pracoval jako dělník při těžbě molybdenu a v niklových hutích v Manitobě, později ve fotografických laboratořích v Torontu. A celou dobu fotil. Až vládní stipendium mu však dalo určitou míru nezávislosti, kterou využil k fotografování v nákupních centrech v Montrealu.
Je evidentní, že už před emigrací byl Kolář hotovým fotografem, zpětně se však zdá, že teprve setkání s prázdnotou konzumu západní společnosti dalo jeho projevu nesmlouvavost a razanci. V roce 1973 se Kolář vrací přes Paříž a Londýn do Ostravy. Doma, kde právě vrcholila normalizace, ho čeká policejní vyšetřování, práce dělníka v Nové Huti a později zaměstnání jevištního technika.
Profesionálně se mohl začít věnovat fotografii až v roce 1985. Po listopadu 89 dostává Kolářův život novou dynamiku. V roce 1991 získal cenu nadace Mother Jones v San Francisku, cestoval po USA a přednášel. Od roku 1994 je pedagogem na Katedře fotografie pražské FAMU, kde se v roce 2000 habilitoval na docenta. Kolář je typický monotematičností své práce. Celá desetiletí se věnuje dokumentování rodné Ostravy. Vznikl tak monumentální pomník, unikátní obraz lidí a doby jednoho z nejrázovitějších regionů naší republiky.
