Kompoziční principy, na nichž je založena většina obrazových děl, se kterými se setkáváme v uměleckých muzeích i v běžném životě, jsou pro nás tak samozřejmé a přirozené, že si jejich existenci často ani neuvědomujeme. Ve skutečnosti jsou však ohlasem více než půl století trvající diskuse o vztahu mezi uměleckým dílem a reálným světem a představují jedno z klíčových témat evropské umělecké a myšlenkové tradice.

Výstava je věnována otázkám perspektivy v umění napříč styly a historickými epochami, a to s důrazem na moderní a současné umění. Dává si za cíl představit díla různorodého stylového a formálního charakteru, jejichž společným jmenovatelem je užívání principů perspektivy pro budování obrazové hloubky a prostorové iluze.

Na příkladech přibližně devadesáti exponátů (kreseb, grafik, obrazů, fotografií, instalace a videa) představí nejrůznější typy perspektivních kompozic a nenásilnou formou přiblíží vztah mezi uměleckou tradicí a současností. Návštěvníci se tak seznámí s příklady kompozičních stereotypů v uměleckých dílech a jejich zdroji, nebo uvidí ukázky experimentů s perspektivními pravidly. V průběhu dějin umění mělo zkoumání prostorového iluzivního znázorňování odlišnou intenzitu a také vedlo k různorodým výsledkům v závislosti na povaze a funkci daného uměleckého díla.

Škála možných řešení, které se výstava snaží představit, sahá od konvenčního přejímání některých formálních prvků až po příklady, kdy se základní perspektivní principy stávají východiskem vizuálních experimentů, jako je tomu v minimalisticky a geometricky orientovaných dílech z 60. a 70. let 20. století. Těžiště výběru tak na jedné straně leží v „nalezených“ příkladech jednoduché aplikace lineární perspektivy, ilustrovaných zejména na dílech ze sbírek Moravské galerie v Brně a dalších institucí, a také na prezentaci moderních a současných autorů, pro něž se zkoumání prostorových vztahů stalo důležitým tématem jejich tvorby.