Olgoj Chorchoj: Logika emoce
Olgoj Chorchoj je bájný jedovatý písečný červ obřích rozměrů, jehož výskyt bývá uváděn v asijské poušti Gobi. Ti, kteří ho údajně viděli, setkání s ním nepřežili. Mongolští pastevci se bojí jeho jméno jen vyslovit, pro mnohé je to děsuplné zaklínadlo, vyvolávající intenzivní emoci, OCH!
Ze všech jmen záhadných zvířat je Olgoj Chorchoj asi to nejméně vhodné pro pojmenování designérského studia. Přesto – anebo schválně právě proto – si designéři a architekti Michal Froněk (* 1966) a Jan Němeček (* 1963) vybrali krkolomné sousloví Olgoj Chorchoj jako svou profesní značku. Líbila se jim jeho chrčivá hrdelní zvukomalebnost, těžká vyslovitelnost (zejména pro cizince, kteří název proměňují v jazykolam Oldžoj Čorčoj). Přesto – anebo opět právě proto – funguje. Název připomíná fascinaci sci-fi (obří písečný červ se objevuje v knize Ludvíka Součka Krotitelé ďáblů z roku 1965 nebo v románu Franka Herberta Duna, který byl v roce 1984 zfilmován Davidem Lynchem).
Designérská koncepce Olgoj Chorchoj je záměrným a vědomým propojením účelu a krásy, inženýrské konstrukce s výtvarným tvarováním, spojením moderních robotizovaných technologií a tradičních rukodělných řemesel, racionality a elegance, logiky a emoce. Produkce Olgoj Chorchoj představuje technicky i esteticky kvalitní český design, který směle konkuruje na globalizovaném trhu.
Olgoj Chorchoj se zaměřují na práci se sklem, kovem, dřevem a řadou nově vyvíjených kompozitních materiálů. V současné době jsou profesory Ateliéru produktového designu na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze, kde už vychovali řadu úspěšných absolventů. Jsou zakladateli designérského a architektonického studia Olgoj Chorchoj, držiteli řady prestižních ocenění v českém i mezinárodním kontextu.
Michal Froněk a Jan Němeček vytvořili autorské duo během designérského workshopu ve Vitra Design Museu ve Weil am Rhein v roce 1990 a od té doby už víc než čtvrt století profesně spolupracují. Jejich počáteční dráha byla ovlivněná postmodernismem Bořka Šípka, který se po revoluci stal pedagogem na Vysoké škole uměleckoprůmyslové. Už kolem poloviny devadesátých let se dvojici Olgoj Chorchoj – jak sami říkají – „postmoderní emoce přejedly“. Tehdy se začínali přiklánět ke strohým, logičtějším formám neomodernismu, aniž by ovšem ve svém výrazu postmoderní hravost zcela vytěsnili. Pozornost Olgoj Chorchoj se začínala stále více zaměřovat na spolupráci s tradičními českými fabrikami, z nichž mnohé byly po letech socialistického znárodňování průmyslových podniků ve stavu provizoria. Olgoj Chorchoj jsou v pozadí úspěšného restartu řady z nich; připomeňme zejména firmy TON, Bomma, Moser, Kavalier Glass, Prim, Mikov a další. Olgoj Chorchoj a jejich produkce tak mohou být charakteristickým příkladem progresivní transformace zdejší průmyslové sféry po roce 1989, během níž se zkostnatělý socialistický systém postupně proměňoval v neoliberální kapitalismus volného trhu.
Přestože jsou Olgoj Chorchoj stále na vrcholu svých profesních sil, lze již dnes jejich originální přístup začlenit do historických souřadnic českého designu. Olgoj Chorchoj se vědomě hlásí k meziválečnému modernismu (Sutnarovu, ale i Rothmayerovu nebo Loosovu), k „měkkému“ organickému funkcionalismu designéra Zdeňka Kováře, k socialistickému modernismu „bruselského stylu“, ale i k postmodernismu a ke – stále aktuálnímu – neomodernismu. Výstava v brněnském Uměleckoprůmyslovém muzeu má být zpětným ohlédnutím za dosavadní prací Olgoj Chorchoj. Tato retrospektiva není jen chronologickým vystavením realizací OCH, ale pokusem o výběrovou tematizaci důležitých momentů jejich profesní dráhy. Významnou roli hraje i volba výstavnického řešení, která záměrně kombinuje prvky postmoderní teatrality, vizuální umělecké instalace s modernistickým smyslem pro řád, srozumitelnost a didaktičnost. I pro výstavní pojetí by tedy měl platit zdánlivě paradoxní podtitul výstavy, jímž je: Logika emoce.
