Výstava představí výrazné koloristy v české malbě od minulého století až k současnosti.

V české malbě najdeme výrazná koloristická díla už v dávné minulosti (Theodorik, Brandl, Navrátil, Purkyně). Zřejmě je kolorismus něco, co v tomto prostředí silně rezonuje. Je jím poznamenané i celé 20. století. Na tuto tradici, na její bohatost, stejně jako na bohaté a různorodé souvislosti mezi tvorbou jednotlivých autorů od moderny až po současnost, chce výstava upozornit. Nechce být přitom didaktická, chce spíše evokovat tyto příbuznosti, poskytnout divákům radost z objevování a překvapit souvislostmi, které doposud nejsou pojmenované.Výstava představí výrazné koloristy v české malbě od minulého století až k současnosti. Kolorista je výtvarník, který svůj pohled na svět primárně vyjadřuje silou barevných tónů, přechody jednoho tónu ke druhému nebo jejich kontrasty – jen porovnejme díla Josefa Šímy a Zdeňka Sýkory a uvědomme si, odkud kam až zanícenost barvou může sahat. Kolorista má výjimečnou schopnost barvy ladit, vyprávět jimi to, co se kresbou říct nedá. Při detailnějším pohledu najdeme například silné příbuznosti v koloritu mezi díly Jana Preislera, Josefa Šímy, Václava Boštíka a Jana Merty. Tato příbuznost není jen formální, ale vypovídá mnohé o určitém společném obsahu prací těchto umělců a také o jejich vědomém navazování. Jejich díla, v nichž barevnost mnohdy lyrická a jemná jako pastel ústí do osobité výpovědi, tvoří jednu z výrazných a důležitých tradicí v české malbě. Na další tradice barvy upozorní také díla Františka Kupky, Emila Filly, Milana Grygara, Jiřího Sopka či Antonína Slavíčka, KW, Josefa Čapka a dalších.