Výstava kreseb prezentující sbírku Moravské galerie v Brně se soustředí zejména na to, co je pro médium kresby nejpodstatnější a co představuje její nezaměnitelný charakter – tím je schopnost bezprostředního záznamu skutečnosti či pouhé myšlenky vyplývající z její snadné dostupnosti.

Při výběru exponátů byla zohledněna i taková díla, která původně nemusela být určena širokému publiku – málo vystavované či publikované skici, díla vzniklá z vnitřní potřeby, privatissima, cestovní deníky, studijní či příležitostné záznamy, juvenilia a podobně. Důležitou roli hrají rovněž díla, u nichž je použití kresby důsledkem vynucených okolností – záznamy pomíjivých, prchavých dějů, studie pohybu, ale také kresby z vězení, války atd. Kresby a grafi cké listy, tedy takzvané „práce na papíře“, bývají tradičním doplňkem – přestože často co do počtu převažujícím – všech větších malířských nebo sochařských výstav, ať již monografi ckého či tematického charakteru. Kresba bývá tradičně chápána jednak jako předstupeň realizace, a také jako emotivní záznam, který je často v protikladu k definitivnímu tvaru výsledného díla. Kromě návrhu či experimentu může kresba rovněž představovat autonomní umělecké dílo.