Moravská galerie v Brně byla založena v roce 1961 a slaví již 50 let existence pod značkou MG. Svými sbírkami však navazuje nejen na brněnské Uměleckoprůmyslové muzeum, ustanovené v roce 1873, ale i na původní Františkovo muzeum v Brně, které bylo zřízeno již v roce 1817 jako univerzální muzeum s působností pro celé území Moravy a rakouského Slezska, a představuje tak první kontinuálně se rozvíjející veřejnou uměleckou sbírku na Moravě (194 let). A to už je opravdu důvod k oslavě!
Bohatství uměleckých kolekcí i široký rozsah aktivit činí z Moravské galerie v Brně nejvýznamnější instituci typu muzeum umění na území historické Moravy. Kdyby tato hrdá a po dlouhá staletí politicky samostatná země neztratila v moderní době svůj samosprávný status, náležela by Moravské galerii zcela přirozeně pozice instituce „zemské“, nebo dokonce „národní“. V současnosti lze zemský charakter galerie, který prozrazuje již její název, vnímat buď jako nepříjemnou zátěž zavánějící podivným provincialismem – vždyť země Morava právně ani správně neexistuje – nebo naopak pozitivně jako výzvu k formulování historických specifi k uměleckého provozu a charakteru památkového fondu regionu s bohatou historií a velkým kulturním potenciálem.
Výstava upozorňuje na kontinuitu uměleckých sbírek Moravské galerie v Brně s kolekcemi institucí, na které při svém vzniku v roce 1961 navázala (Františkovo muzeum, Moravské zemské muzeum, Moravské průmyslové muzeum). Naznačuje, jaké byly akviziční strategie těchto institucí, zejména vzhledem k tehdejšímu soudobému umění na Moravě, a jak se na rozšiřování sbírek podepsaly proměny dobového vkusu i vývoj politické a národnostní situace. Výběr exponátů ilustruje různé fáze hledání moravské identity v období od 18. století zhruba do poloviny 20. století. Výstava se v prvé řadě zaměřuje na témata, která by „moravská národní galerie“ měla mapovat, jako je umělecká topografi e Moravy nebo zemské dějiny, mytologie či folklor. Vedle autorů obecně považovaných za přední protagonisty umělecké tvorby na Moravě (Joža Uprka, Bohumír Jaroněk, Antonín Procházka) neopomíjí ani tvorbu moravských Němců (Hugo Baar, Karl Wollek) nebo některých méně progresivních, přesto ve své době důležitých uměleckých osobností (František Richter, Šimon Tadeáš Millián, Josef Zelený).
