Podle tzv. „memetické teorie“ v sobě kreativita, a tudíž každý umělecký projev nese prvek kopírování, využití již existujících „memů“ – základních dědičných jednotek kulturní informace. Termínem „Spin-off“ Martin Horák označuje paralelní linie, které se odvětvují od součástí jednotlivých memů a jsou převedeny autorem do média objektu, kresby či koláže. Klíčový a zároveň nejhůře definovatelný, je způsob, jakým se arbitrární kulturní znaky potkávají s autorovými individuálními preferencemi. A to nejen díky osobité selekci jednotlivých motivů a témat – často vycházejících z umělcova nejintimnějšího okolí – , ale zejména díky formálním a obsahovým posunům, kterými procházejí. V objektech Martina Horáka (snad bychom je mohli označit jako „asistované ready-mades“) lze nalézt transformované odkazy k tradiční západní ikonografii (Vanitas, Melancholie), k moudrostem Východu (Šizaru), ale také například k symbolu moderního výzkumu hlubin lidské psychiky, skrývajícím se za ikonickou inkoustovou kaňkou tzv. „Rorschachova testu“ (na výstavě typicky realizovanou ve zvířecí srsti).