„Vazby“ jsou malé objekty, které rozvíjejí myšlenky abstraktního sochařství. V pravém slova smyslu však nejde o sochy, spíše o něco, co je připomíná. Jejich ideální funkcí není existovat jako samostatný objekt. Skutečný význam souvisí s kontextem, jehož jsou součástí nebo na němž v extrémním případě parazitují. Jde tedy spíše o – součástky, segmenty, jednotky, mezičlánky, zavazbení, komplikovače, zpomalovávače …

Aby bylo možné „vazbu“ propojit s kontextem, je vybavena sice amatérskými ale přesto velmi výraznými a funkčními nástroji (karabinami, svorkami, dráty, kabely, provazy…). Celý objekt má působit trochu divokým, chaotickým, amatérským a možná i překomplikovaným dojmem – asi takovým, jako by se tento objekt už někdo pokoušel několikrát „na koleně“ opravovat a neměl k tomu adekvátní podmínky. Některé „vazby“ proto působí i dost fušersky.

Tyto vazby mohou být například součástí konkrétní věci (ledničky, knihovny, automobilu, počítače, hračky, jiného uměleckého díla…..),nebo konkrétního prostoru ( elektrického rozvodu, systému vytápění nebo jiné sítě či systému…..). Myslím, že je tu rovněž možnost propojit „vazbu“ i s člověkem ( např. s jeho opaskem, klíčenkou, aktovkou…).

Úkolem „Vazby“ je zkomplikovat kontext, jehož je součástí nebo ho alespoň udělat složitější. Další funkcí je také měnit význam kontextu. Proto je každý objekt vybaven textem – tzv. „zavazbující hláškou“, která popisuje normální události z reálného života. Charakter těchto sdělení je velmi obyčejný, jednoduchý až fatální proto, aby vazby získaly sociálně humánní „povahu“. Ta na pozorovatele zapůsobí tak, aby měl možnost se s ní ztotožnit a nebylo by od věci, kdyby v něm vyvolala jemný pocit soucitu nebo sympatie.  I tyto texty postihují situace, které jsou životními vazbami nebo zavazbeními. Popisují například události, které nás zdržují v tom, abychom uskutečnili svůj cíl, jenž pokládáme za podstatný. Někdy popisují mini příběh s pofiderním nebo rozpačitým významem, dost často vystihují problém, který nás vyrušuje nebo zdržuje atd…

Jako mají tyto objekty abstraktní podstatu, tak i charakter textů vnímám trochu jako svého druhu abstrakci, protože má fádní povahu.  Těchto situací je v našich životech prostě moc, takže se až rozplývají a znejasňují. Chvilku nás jen trochu otravují a tak se je snažíme vymazat z mozku, vyprázdnit je nebo v lepším případě dělat si z nich legraci. Každopádně se časem ztratí a nezbude po nich nic.

Co však vidím jako důležité je, že při vší své malichernosti tvoří jednu z podstat našeho života, se kterou je dobré se smířit a dát jí alespoň minimální důležitost.

Jedna z možností jak instalovat „vazby“ v prostoru místnosti (například v galerii), je napojit se na skutečný nebo fiktivní elektrický rozvod a zkomplikovat jej tak, že ho na několika místech otevřeme, odhalíme kabely, zásuvky atd. a připojíme k stávajícímu systému „vazby“. Je dobré učinit tak komplikovaně. Inspiroval bych se například elektrickými rozvody v chudinských čtvrtích „třetího světa“, které budou jistě svým dokonalým amatérismem převyšovat chodby pražských obecních domů.