Jaromír Funke (1896–1945) patřil mezi průkopníky moderní fotografie. Roku 1922 se vydal na cestu k abstrakci, která vyústila v jeho vlastním -ismu, „fotogenismu“. Reagoval také na kubismus a vytvořil vzorová díla nové věcnosti a konstruktivismu, stál nejblíž Bauhausu. V průběhu dvacátých let akceptoval jako jeden z prvních také iracionální směry, poetismus a surrealismus. Na Bretonově pojetí zázračného setkání založil po polovině třicátých let svoji „emoční fotografii“. Byl typickým všestranně vzdělaným intelektuálem své doby.
Výstava přiblíží především logiku utváření a proměn Funkeho tvorby. Od předchozích prezentací se liší především zasazením Funkeho díla do kontextu evropské avantgardní fotografie a kultury. Prokáže, že Funke patří k jejím průkopníkům.
Jaromír Funke (1896-1945) patřil mezi novátory moderní fotografie, podobně jako Jaroslav Rössler, Man Ray, László Moholy-Nagy, Albert Renger-Patzsch, Alexander Rodčenko, Paul Strand, Edward Weston a další. Podobně jako oni se Funke – roku 1922 – vydal na cestu k abstrakci, která vyústila v jeho vlastním -ismu, „fotogenismu“.
Reagoval také na kubismus a vytvořil vzorová díla nové věcnosti a konstruktivismu, stál nejblíž Bauhausu. V průběhu dvacátých let akceptoval jako jeden z prvních také iracionální směry, poetismus a surrealismus. Na Bretonově pojetí zázračného setkání založil po polovině třicátých let svoji „emoční fotografii“. Byl typickým všestranně vzdělaným intelektuálem své doby, avantgardistou, který musel vždy alespoň o krůček předstihnout své současníky. Mezi fotografy z Čech byl společně s Rösslerem ve dvacátých letech jedinou osobností, která se orientovala v internacionálním kontextu avantgardní fotografie a výtvarného umění. V době mezi dvěma světovými válkami, v nově vzniklé Československé republice, ovlivňoval Funke fotografické dění nejen svým dílem, ale také rozsáhlou teoretickou, kritickou, organizátorskou, redaktorskou a zejména pedagogickou činností. Amatér a zpočátku zanícený vůdce opozice proti všem autoritám se shodou okolností stal fotografickým pedagogem nejprve na tzv. „slovenském Bauhausu“ v Bratislavě (od 1931) a pak na Státní grafické škole v Praze (od 1935), vedené Ladislavem Sutnarem. Měl tedy jedinečnou možnost své přesvědčení i znalosti šířit, a to i v době, kdy to v okolních zemích, zejména v Německu, nebylo možné.
Bez Funkeho by česká fotografie vypadala jinak. Funke byl nejen průkopníkem nové fotografie, nýbrž i výrazným představitelem „nové vize“, nového vizuálního umění. Měl svůj podíl snad ve všech oborech, v nichž fotografie rozšiřovala své kulturní poslání a užitné funkce. Zemřel jako nepřímá oběť druhé světové války, když vinou bombardování Prahy nemohl být včas operován.
Výstava využije kromě majetku Moravské galerie v Brně také sbírku Uměleckoprůmyslového muzea v Praze. Další zápůjčky budou z autorovy pozůstalosti, případně z dalších veřejných a privátních sbírek.
__
Výstavu a vydání katalogu podpořilo grantem Ministerstvo kultury ČR a statutární město Brno.
