U příslušníků šlechty se kladný vztah k umění a dobrý vkus obecně předpokládají, jak se však můžeme přesvědčit na konkrétních příkladech, mají výtvarné zájmy aristokracie mnoho vrstev a podob. Výstava představí sběratelství moravské větve starohraběcího a knížecího rodu Salm-Reifferscheidtů v období od roku 1763, kdy získávají panství Rájec na Moravě, až do závěru 19. století, kdy jejich sběratelská a objednavatelská činnost utichá. A to jednak prostřednictvím pestrého výběru významných či jinak pozoruhodných artefaktů, jednak pomocí dalších objektů (včetně trojrozměrných) a dokumentů umožňujících nahlédnout do zákulisí narůstání obrazových sbírek Salm-Reifferscheidtů a obecně přiblížit vztah jednotlivých členů rodiny k výtvarnému umění. Obsáhne rovněž některé další doprovodné jevy jako umělecký mecenát, amatérskou výtvarnou činnost a šlechtickou výtvarnou výchovu.

Umělecké sbírky zámku v Rájci nad Svitavou jsou unikátní nejen svým rozsahem a množstvím kvalitních uměleckých děl, ale také tím, že se na rozdíl od většiny podobných historických sbírkových souborů dochovaly do dnešních dnů takřka v úplnosti, a to včetně velkého množství archivních a dokumentačních materiálů. Vůbec poprvé bude v tomto rozsahu představena unikátní galerie raně romantického malířství s díly Petera Fendiho, Karla Russa, Ludwiga Ferdinanda Schnorra von Carolsfeld, Josefa von Führich a dalších, jež vznikala na objednávku přímo pro interiéry rájeckého zámku. Některá z nich přitom ve své době bezprostředně inspirovala literáty a hudebníky, třeba slavného hudebního skladatele Franze Schuberta. Výstava rovněž umožní symbolicky nahlédnout do salonu vynikající mecenášky Alžběty kněžny ze Salm-Reifferscheidtu, rozené princezny z Liechtensteinu, která ve druhé polovině 19. století podporovala a zaměstnávala celou řadu prvotřídních výtvarných umělců pocházejících z Rakouska, Německa či Norska (Heinrich von Angeli, Louis Gurlitt, Johan Martin Nielssen, Franz von Lenbach, Viktor Tilgner a další). S většinou z nich udržovali Salm-Reifferscheidtové přátelské kontakty a opakovaně je hostili na svých sídlech v Rájci a Blansku. Dokumentem jejich přátelství se slavným švýcarským malířem Arnoldem Böcklinem je vynikající dětská podobizna Karla starohraběte ze Salm-Reifferscheidtu, která vznikla v roce 1879 během pobytu rodiny ve Florencii a byla donedávna považovaná za ztracenou. Znovuobjevena byla až v průběhu příprav výstavy a po provedeném restaurování bude zřejmě prezentována poprvé od jejího prvního představení veřejnosti ve Vídni v roce 1880.

Výstavní projekt přibližuje způsoby, jakými se příslušníci aristokracie vztahovali k výtvarnému umění na konci období baroka a zejména proměny těchto vztahů v průběhu 19. století, v období nástupu moderní doby, kdy šlechta postupně ztrácela svoje výlučné sociální a ekonomické postavení. Přístupy jednotlivých členů rodu Salm-Reifferscheidtů k výtvarnému umění mají totiž zároveň obecnější výpovědní hodnotu, neboť analogické příklady nalezneme u mnoha dalších aristokratických rodin, stejně jako časové proměny jejich vztahu k umění a umělcům lze v tomto období sledovat napříč celou společností.