Civilizovaná žena: Ideál i paradox prvorepublikové vizuální kultury

Výstava sleduje paralelní procesy modernizace a ženské emancipace, které doprovázely vznik a rozvoj české moderní kultury a které kulminovaly v meziválečné době. Jedním z klíčových svorníků těchto procesů byla postava nové – civilizované a moderní – ženy, jejíž modifikace se souběžně objevovaly rovněž jinde v Evropě. Tato postava se stala jedním z důležitých emblémů nově založeného státu – i skrze ní se první československá republika prezentovala dovnitř a navenek jako moderní, pokrokový a demokratický stát.

Ideovým pozadím výstavy je sledování paralelních procesů modernizace a ženské emancipace, které doprovázely vznik a rozvoj české moderní kultury a kulminovaly v době první republiky. Jedním z klíčových svorníků těchto procesů byl ve sledovaném období koncept civilizované ženy, jehož modifikace se souběžně objevovaly rovněž jinde v Evropě: v německy mluvících oblastech se pro něj vžil pojem "Neue Frau", ve Francii se označovala jako "la femme nouvelle" a v anglosaském světě jako "modern woman". Adjektivum "civilizovaná" v sobě nicméně nese poměrně specifické významy. Nejenže odkazuje k modernistické doktríně pokroku, ale akcentuje rovněž řád, racionalitu, uniformitu a disciplínu, jimiž se měl nový věk zásadně odlišit od všeho necivilizovaného, nekultivovaného, přírodního a neukázněného, a to jak na rovině diference genderové (zpátečnické a iracionální ženy), tak rasové a etnické (primitivní "divoši").

Tento pojem byl v českém prostředí poprvé použit na výstavě Civilisovaná žena / Zivilisierte Frau realizované na přelomu let 1929-1930 v Brně. K ní, avšak rovněž ke konformnější, ale daleko rozsáhlejší a diskutovanější (dnes nicméně skoro zapomenuté) Výstavě moderní ženy propagující úspěchy československých žen ve všech oblastech veřejného života, která se konala v Brně v roce 1929, se jako ke svým primárním zdrojům hlásí také výstava Civilizovaná žena: Ideál i paradox prvorepublikové vizuální kultury.

Ačkoli se projekt Civilisovaná žena / Zivilisierte Frau a stejnojmenná publikace z přelomu let 1929 a 1930 zaměřovaly primárně na módu (odtud také její podtitul "Jak se má kultivovaná žena oblékati / Wie sich eine kultivierte Frau ankleiden soll"), programový ideál civilizované ženy rezonoval daleko za hranicemi ošacení či vzhledu. Civilizovaná (moderní, nová) žena se postupně stala jedním z důležitých emblémů nově založeného Československa - i skrze ni se první republika prezentovala dovnitř i navenek jako stát moderní, pokrokový, demokratický a "civilizovaný".

Postava civilizované ženy se výrazně promítla do dobového malířství, sochařství i fotografie a silně rezonovala zvláště v tvorbě první generace umělkyň s plnohodnotným vysokoškolským vzděláním. Její výtvarné podoby (a podobizny) však tvoří jen jednu z oblastí této výstavy. V centru její pozornosti jsou rovněž ty aspekty vizuální kultury, které měly mezi válkami na ženy bezprostřední dopad, a to i mimo elitní uměnímilovné kruhy. Proto klade důraz na životní styl včetně bydlení a odívání a neopomíjí ani transfery moderního ženství do popkultury, zastoupené především reklamou, filmem a zábavními obrázkovými časopisy, včetně humoristických periodik. Zvláště karikatura a satirická kresba výborně dokládají ideovou rozpolcenost, s níž prvorepubliková společnost přijímala ženskou emancipaci.

Výstava formou koláže různorodého vizuálního materiálu ukazuje, jak s různými podobami civilizované ženy - tedy ženy nezávislé, moderní, pracující, kultivované či zkrátka "nové", která se svým vzhledem a chováním radikálně oprostila od přežívající představy konzervativní, nepraktické a city a pohlavním pudem sžírané ženy staré epochy - pracovali meziváleční umělci, designéři, architekti, fotografové a filmaři (známé osobnosti i bezejmenní tvůrci, ženy i muži) a jak ji reflektovala dobová publicistika. Dokládá rovněž, nakolik byla postava civilizované/moderní/nové ženy ikonograficky i ideologicky mnohoznačná: jak pomáhala spoluutvářet novou ženskou identitu v různých segmentech společnosti, avšak jak - a to zvláště ve své komercionalizované podobě - zároveň potvrzovala patriarchální a heterosexuální model společenského a kulturního uspořádání a měnila se v plochou mediální hračku.

Výstava otevírá důležité, avšak dosud málo prozkoumané "záhyby" vizuální kultury v meziválečném českém prostředí. Sledováním jemného a často komplikovaného přediva vztahů mezi modernizací a ženskou emancipací chce v neposlední řadě poukázat na jejich relevanci - či výzvu - pro naši současnost.

Výstava se koná pod záštitou primátorky města Brna JUDr. Markéty Vaňkové.

Autorky výstavy

Martina Pachmanová, Kateřina Svatoňová

Odborná spolupráce

Libuše Heczková

Kurátorka za Moravskou galerii 

Andrea Březinová

Umělecká spolupráce 

Milena Dopitová, Ondřej Přibyl, Alice Klouzková

Videoprojekce 

Ondřej Bezucha

Grafická úprava

Studio Toman Design

Architekt

Nedvěd Architekti

 

 

Partneři výstavy:

                                       NFA logo

Informace

Výstava
8/10/2021 - 10/7/2022
Kurátor
za Moravskou galerii: Andrea Březinová
Autor
Martina Pachmanová a Kateřina Svatoňová, umělecká spolupráce: Milena Dopitová, Libuše Heczková, Ondřej Přibyl, Alice Klouzková
Grafická úprava
Barbora Toman Tylová
Architekt
Nedvěd Architekti, videoprojekce: Ondřej Bezucha
Vstupné
100 / 50 / 170 Kč (základní / snížené / rodinné)
Budova
Místodržitelský palác
Datum vernisáže
7/10/2021 18:00

Mapa stránek