Off Program

16. 6. - 30. 10. 2016
Místodržitelský palác (Moravské náměstí 1a)

Off program je koncipován jako otevřený prostor věnovaný workshopům, intervencím a jiným oborovým prezentacím. Naváže na úspěšnou premiéru při minulém ročníku a bude tentokrát zaměřen zejména na výstavní projekty.

Wayne Daly & Adrien Vasquez
Police pro Lothara

Police pro Lothara je typologický průzkum knižní edice Spektrum, navrženou designérem Lotharem Reherem pro východoněmecké nakladatelství Volk und Welt, kde v letech 1968-1993 vyšlo 279 titulů čítajících povídky, romány, filmové scénáře a poezii. Design série se vyznačuje černými přebaly, umírněnou typografií a bohatou a pestrou hrou s obrazem. K opakujícím se vizuálním motivům patří lebky, ženské tváře, okenní a dveřní rámy, krajiny a muzejní artefakty.

Výstava představí nejen design knižních obálek seskupených podle témat, ale klade si za cíl zkoumat, jak může být knize coby nositeli obsahu a polici coby způsobu prezentace poskytnuta stejná důležitost. Zároveň se pokusí odhalit něco z pracovních postupů a metod Lothara Rehera.

Wavne Daly (IE)
Grafický designer Wayne Daly žije a pracuje v Londýně a ve své praxi se zaměřuje zejména na publikace, ediční činnost a vizuální styl. K jeho nedávným projektům patří katalog pro významnou výstavu v Hayward Gallery Carsten Höller: Decision (2015), kniha Shumona Basara, Douglase Couplanda a Hanse Ulricha Obrista The Age of Earthquakes pro nakladatelství Penguin (2015) a vizuální styl pro irský pavilon autora Seana Lynche_ Adventure: Capital_ na benátském bienále 2015.
Patří ke spoluzakladatelům vydavatelské značky Bedford Press při School of Architecture Asociace architektů, která vydává knihy a e-knihy na rozhraní mezi architekturou, výtvarným uměním, grafickým designem a teorií. S nakladatelstvím spolupracují umělci Gustav Metzger, Joseph Grigely, Emma Smith a Can Altay, architekti Kersten Geers, Jack Self a Shumi Bose, fotografové Giovanna Silva a Bas Princen a další. Bedford Press se často prezentuje na mezinárodních knižních veletrzích, jako je Veletrh uměleckých knih v newyorkském muzeu MoMa PS1, Veletrh uměleckých knih Los Angeles v muzeu MOCA a Miss Read v KW Institutu současného umění v Berlíně.
Jeho texty byly publikovány v časopisech AA Files, The National Grid a A Circular; přednáší na různých školách a v institucích ve Velké Británii i ve světě, jako například na Royal College of Art, Werkplaats Typografie, Whitechapel Gallery, v Asociaci architektů a na Americké univerzitě v Bejrútu.
V roce 2015 se na pozvání Švýcarského federálního úřadu pro kulturu podílel jako konzultant na výběru autora výtvarného řešení výstavy a publikace Nejkrásnější švýcarské knihy roku 2016.

Adrien Vasquez (FR)
Grafický designér a typograf Adrien Vasquez (Francie) působí v Londýně a spolupracuje s Johnem Morganem. Vlastními texty a překlady přispíval do časopisů .txt, Azimuts a From-To.

---------------------------------------------------------------------------------------------

Jean-Marc Klinkert
Fonty: korporátní, kustomizované a zakázkové

Výstava zaměřená na tvorbu kustomizovaného písma pro instituce či komerční projekty. Návrh písma vytvořený na zakázku pomáhá budovat identitu značky nebo instituce, posiluje její oblibu a rozpoznatelnost. Lze volit různé přístupy: východiskem se může stát určitý koncept, písmena stávajícího loga nebo existující znak, který se lehce upraví nebo přetvoří. Další cestou je oživení a digitalizace historických písem. Kolik je projektů, tolik může být rozmanitých přístupů. Kompozice písma na zakázku má pracovat s hodnotami, které chce sdělovat značka nebo instituce, a prosazovat je. Písmo vytvořené na zakázku může řešit všechny technické problémy vyskytující se v rámci daného komunikačního systému - znaky nezbytné pro všechny používané jazyky, harmonizace systémů písma, zobrazování menu, ochrana fontů, atd. Výstava vychází z rozboru aktuálních projektů nejaktivnějších grafických studií v této oblasti, jako jsou například Roosje Klap (Amsterdam), Kokoromoi (Helsinky, NY), Studio Laucke Siebein (Amsterdam, Berlín), Katja Gretzinger (Berlín), A Practice for Everyday Life (Londýn), HelloMe (Berlín), DesignPractice (Brusel), Baldinger.vu-huu (Paříž), L2M3 kommunikationsdesign (Stuttgart).

Jean-Marc Klinkert (BE)
Jean-Marc Klinkert (1969, Brusel) absolvoval studia vizuálního designu a typografie na École nationale supérieure des Arts visuels de La Cambre (ENSAV) v Bruselu. Působí jako nezávislý grafický designér, převážně se zaměřením na oblast kultury. Spolu s Dirkem Segersem se podílel na organizaci konference "Lick my type" a představil se na typografických a knižních výstavách. Od roku 2005 učí na katedrách vizuálního designu a typografie na ENSAV.

---------------------------------------------------------------------------------------------

Lotte van de Hoef & Freja Kir
fanfare

Prostor vám bude připadat solidní, monumentální a betonově konkrétní.
Před sebou, za sebou, pod sebou - všude kolem máte samé nosníky.
Tak si to dejte ještě jednou a přijďte znova (!)
Uvidíte, že scéna je proměnlivá, obsah stejný, ale příběh pokaždé jiný.
Včerejší chronologii nahrazuje uvolněné uspořádání.
Nosníky a otvory a nosníky a otvory a …
Vstoupili byste do příběhu zprostředka? Zrušili byste jasný řád? Nebo byste četli mezi řádky?
Systém odráží cestu úvah i hmatatelných dopadů trojrozměrnosti, opakování, perspektivy a nelineárního vnímání.
Celek tvoří analýza vjemů a hmoty prostoru zkoumané prostřednictvím výstav a vizuální komunikace amsterdamské platformy grafického designu fanfare, kterou tvoří Lotte van de Hoef a Freja Kir.

Lotte van de Hoef (NL)
Nizozemská grafická designérka Lotte van de Hoef (1990) v současnosti žije v Amsterdamu. Po absolvování Utrechtského grafického lycea (Grafisch Lyceum Utrecht) pokračovala ve studiu grafického designu na Gerrit Rietveld Academie, kde v roce 2015 absolvovala. Během posledního roku studií spolu s Frejou Kir založila grafickou platformu fanfare, kterou obě designérky stále vedou. Lotte má navíc vlastní nezávislý ateliér a působí jako nezávislá grafička a designérka látek se zaměřením na hudební a kulturní oblast.

Freja Kir (DK)
Freja Kir (1989; Dánsko) se zaměřuje na graficky a kulturně zaměřený design. Začínala studiem dějin umění na Kodaňské univerzitě a pokračovala na katedře grafického designu amsterdamské Gerrit Rietveld Academie (ročník 2015). Účastnila se postgraduálního studijního programu Umění a výzkum (Art and Research) a podílela se na řadě přednášek pro platformu Lunch Bytes. Společně s Lotte van de Hoef vede grafickou platformu fanfare, kterou založily během závěrečného roku studia. Mimo platformu fanfare Freja působí jako nezávislá grafická designérka a v současnosti se spolu s designérkou Celinou Yavelow (Švýcarsko/USA) věnuje cestovatelskému a objevitelskému projektu Chives Archives.

---------------------------------------------------------------------------------------------

Pauline Kerleroux & Adéla Svobodová
Tady a teď 

Žádné dílo není hotové, dokud k němu nepřijdou diváci a nepřidají svou vlastní interpretaci.
- David Bowie, rozhovor v BBC Newsnight (1999)
Výstava je ze své podstaty určená k představení veřejnosti a k tomu, aby vyvolávala reakce.
Tady a teď je jednoduchá zvuková instalace, která má uzavřít tvůrčí smyčku mezi vystavovatelem a jeho návštěvníky v prostoru výstavního sálu.
Vyzveme návštěvníky, aby vyslovili - do nahrávacího zařízení - své dojmy z výstavy přímo na místě. Jejich názory a úvahy se pak vysílají přes směrový reproduktor, instalovaný na vhodném místě ve výstavním prostoru po celou dobu trvání výstavy.
Reakce veřejnosti a její interpretace se tak stávají nedílnou součástí výstavy, svébytným exponátem. Tady a teď tedy reflektuje autentické reakce zaznamenané přímo zde, na tomto konkrétním místě a v konkrétním čase.

Pauline Kerleroux (FR)
Francouzská grafická designérka Pauline Kerleroux je spolu s Adélou Svobodovou zakladatelkou studia Adela & Pauline. V současnosti působí jako art director v londýnské pobočce reklamní agentury Media Arts Lab a pravidelně spolupracuje na různých projektech z oblasti grafického designu a ilustrace.

Adéla Svobodová (CZ)
Grafická designérka a umělkyně. V současné době se věnuje především grafickému designu a grafické úpravě knih. Společně s francouzskou designérkou Pauline Kerleroux založila v roce 2005 studio Adela & Pauline. Žije a pracuje v Praze.

---------------------------------------------------------------------------------------------

Fraser Muggeridge & Will Rose
Obrat, text, čas: Typografie v autorských filmech a videích 

Soubor historických i současných autorských filmů a videí, které využívají typografii k nastolení nového vztahu mezi obrazem, textem a časem.

Fraser Muggeridge (GB)
Fraser Muggeridge je vedoucí londýnského ateliéru grafického designu Fraser Muggeridge Studio, který se zaměřuje na řadu různých formátů, od knih o umění, výstavních katalogů a plakátů až po marketingové materiály, výstavy a webové stránky. Vždy při tom upřednostňuje umělcův a spisovatelův záměr a nesnaží se prosazovat svůj vlastní styl. Fraser dbá na to, aby si obrazy a texty podržely svůj původní obsah a účinek, a uvědomuje si, že při realizaci jednotlivých projektů je důležitý výběr barev, typografických postupů a materiálů, tedy prvků, které jsou rozhodující pro dosažení výsledného neokázale lákavého objektu. Fraser Muggeridge v Londýně založil Letní školu typografie (Typography Summer School) − týdenní typografický kurz pro čerstvé absolventy a praktikující profesionály −, kde také přednáší. Jeho výstava "Willem Sandberg: from type to image", na které se kurátorsky podíleli Carolien Glazenburg z amsterdamského muzea Stedelijk Museum, Fraser Muggeridge a zaměstnanci pavilonu De La Warr, je v současnosti k vidění v prostorách expozice De la Warr Pavilion.

William Rose (GB)
William Rose žije v Leedsu a pracuje jako producent, kurátor a teoretik převážně v oblasti uměleckého pohyblivého obrazu. V současnosti dokončuje knihu textů a přednášek amerického avantgardního režiséra Kena Jacobse. K posledním producentským projektům patří dlouhometrážní film 
To the Editor of Amateur Photographer Luka Fowlera a Marka Fella, který se promítal na různých místech, mimo jiné v newyorském Muzeu moderního umění a na Mezinárodním filmovém festivalu v Rotterdamu, a zvukový projekt  Little Birds and a Demon, který z majáku na Shetlandech vysílala německá umělkyně Grace Schwindt.

---------------------------------------------------------------------------------------------

Émilie Ferrat, François Girard-Meunier
Muzeum malování podle čísel

Když si poprvé pořídíte ,malování podle čísel', získáte zároveň příslib krásného uměleckého díla na první pokus. Jako nováčkovi v této disciplíně je vaším jediným úkolem následovat jasně daný postup: vyplnit mřížku složenou z políček označenými čísly korespondující barvou.
Mohla by tato zdánlivě tvrdohlavá a nekreativní aktivita malování podle čísel být označena za formu ,umění'? A pokud ne, mohlo by to být ,řemeslo'? Existuje v rámci tohoto procesu prostor pro samovolná tvůrčí gesta? A pokud ano, může malíř podle čísel vznášet jistý druh autorství svého ,díla'? Jedna věc je jistá - totiž že status a motivace malíře podle čísel je nejasná a myšlenka sebevyjádření v této specifické oblasti je diskutabilní.
Malování podle čísel se koncepčně zabývá virtualitou a potencialitou díla spíše než dílem samotným. Předem narýsovaná mřížka čeká na vyplnění. Tato síť vyvolává otázky čitelnosti a rozpoznání obrazu. Malba podle čísel zdůrazňuje jakou roli hrají barvy, ale také zjednodušování tvarů ve vnímání a reprodukci ikonických, identifikovatelných obrazů.
Muzeum malování podle čísel je instalace vycházející z výsledků šetření a spekulací v této oblasti. Jejím záměrem je také zdůraznit možnost podvratných praktik v tomto druhu malování. Jedná se o vyjednávání mezi ,autentickými' předměty a smyšlenými artefakty.
Tento projekt podpořil Stimuleringsfonds Creatieve Industrie.

Émilie Ferrat (NL)
Émilie Ferrat (nar. 1992, Paříž) je grafická designérka. V roce 2015 absolvovala amsterdamskou Gerrit Rietveld Academie a zajímá se mimo jiné o to, jakým způsobem se vytváří, produkují a šíří obrazy a příběhy. Zaměřuje se také na různé typy zobrazovacích postupů, jejich využívání a dekontextualizaci /rekontextualizaci. V současnosti působí v nizozemském Amsterdamu a k jejím spolupracovníkům patří François Girard-Meunier.

François Girard-Meunier (CA)
Grafický designér François Girard-Meunier (nar. 1990, Montréal) v roce 2015 absolvoval amsterdamskou Gerrit Rietveld Academie. Soustředí se mimo jiné na vizuální kulturu, hlavně na otázky autorství a zastupování. Nedávno dostal v rámci projektu Call for Captions (podporovaného nadací Andrew Mellon Fund) pozvání na stáž do Kanadského centra pro architekturu (Canadian Center for Architecture). V současnosti působí v Amsterdamu a spolupracuje například s Émilie Ferrat. 

---------------------------------------------------------------------------------------------

Scott Joseph
Vidět, co je viděno, protože co vidí, nemůže být průpovědí

Když žijeme ve světě, kde se mluví a také píše, víme, že komunikace je nade vše. I když komunikace může často zaostávat. A že sice používáme slova, ale často můžeme číst mezi řádky těchto slov. Jako kdyby byl přítomen nějaký jiný druh emocionálního náboje, který není prvotně artikulován.
Vidět, co je vidět, protože co vidí, nemůže být průpovědí je součástí filmového segmentu s částečně zastaveným pohybem, abstraktní dokumentární film, který pracuje s tím, jak člověk komunikuje s neživým světem, aby nabídl představu jako názorný důkaz obnovených forem komunikace probíhající mezi člověkem a povrchy a materiály, v jejichž blízkosti se nachází.
Taková příležitost k vylíčení zdvojeného ticha mezi obrysy plochy a fragmentární formou skutečné nebo někdy i neskutečné siluety je velmi vzácná, ale zároveň téměř všudypřítomná.
Naznačená rychlým střihem obrázků a jejich překrývaným, ale sekvenčním korpusem je něco jako rezervovanost geografického spektra mysli spojená s téměř archeologickým údělem, jak kontakt s materialismem vyžaduje sám sebe jako základní potřebu spokojenosti, stejně jako je tomu u slov, která vyměňují a existují mezi námi.

Scott Joseph (GB)
Designér Scott Joseph (1983, Velká Británie) v současnosti působí v Londýně a je absolventem katedry grafického designu Gerrit Rietveld Academie v nizozemském Amsterdamu. Jeho designérské práce jsou v knihovně newyorského Muzea moderního umění MoMA a v archívu amsterdamského archívu muzea Stedelijk Museum. K projektům z posledního období patří: "Seeing What Is Seen, As What See's Can Not Be Saw" v rámci 27. bienále grafického designu Brno v Moravské galerii (2016); "Found When Out" v londýnské Pump House Gallery, Battersea Park (2015); "The Tone Is Theirs", Offprint Artist Book Fair, Tate Modern, Londýn (2015); "Under The Sign", P/////AKT, Platforma pro moderní umění, Amsterdam, Nizozemsko (2014); "Titles", The Session Magazine, Goethův institut, Amsterdam, Nizozemsko, (2014); "The Torch In My Ear", "Mute Written Orchestration", Deep Cuts, Centrum současné kultury Marres, Maastricht (2013); "Rong-Wrong" (tištěná antologie kterou si autor vydal vlastním nákladem); Various Contexts, (2012). Scott Joseph rovněž učil na různých školách včetně britských University of Creative Arts a University of East London a v roce 2016 působil jako hostující lektor na katedře grafického designu Uměleckého institutu ArtEZ v nizozemském Arnhemu.

---------------------------------------------------------------------------------------------

Design Displacement Group a Noviki
Smrt grafického designu, opera

Skupina pro posun designu (DDG) si nárokuje pomyslný prostor zahrnující čas, místo, obor, kulturu, gender a státní příslušnost. Skupina sestává z šestnácti členů, spolupracujících v proměnlivých konstelacích na řadě projektů, které vznikají (v reálném čase) na základě zakázek od klientů, jako autorské práce či jako volné workshopy. Praxí DDG je způsob práce, který je třeba považovat za kolektivní a přesahující autorství; mechanismus reflexe, refrakce a spekulace nad alternativními rámci 'produktivní' angažovanosti a výměny.
Během 27. Bienále Brno Skupina pro posun designu novým způsobem uchopí narativní formát opery. Čtyři velkolepé operní náměty naší (a kterékoli jiné) opery - láska, žárlivost, ctižádost a pomsta - se stanou základem našeho příběhu o teatrálnosti a hereckých výkonech v designérské praxi. Toto vyprávění se bude rozvíjet v podmanivé audiovizuální prezentaci přinášející scény prosycené intrikami, pomluvami a spekulacemi.

Design Displacement Group (NL)
Skupina Design Displacement Group (DDG) vznikla v červenci 2014 jako výsledek diskuzí skupiny designérů a zástupců společenských věd různého zaměření, stupně odbornosti, kultur a národností. Design Displacement Group se intenzivně zabývá budoucností designu, a to jak v teoretické, tak praktické rovině. Jeho členové spolupracují na projektech, které zčásti sami iniciují a propojují je do různých proměnlivých kompozic. Cílem DDG je zkoumat imaginativní fiktivní území designu a otvírat cestu novým způsobům tvorby a myšlení. DDG navazuje na skupinu Artist Placement Group, kterou v šedesátých letech minulého století vedli John Latham a Barbara Steveni a která se prostřednictvím "placementu" ("umístění" tvůrce mimo kontext galerie) snažila nově definovat roli umělce v širším společenském kontextu. DDG se zaměřuje na stejný problém, ale na rozdíl od svých předchůdců používá termín "dis-placement". Na souřadnicích času, prostoru a místa kriticky přemýšlí o současné aplikaci (grafického) designu. Design Displacement Group se zajímá o různé aspekty kolektivního uvažování. Prostřednictvím společné a souběžné tvůrčí aktivity, především online, se snaží objevovat nové postupy a metody, což je proces, jenž po sobě zanechává designérův "otisk" a současně směřuje ke kaleidoskopické křižovatce tvorby. Při společných aktivitách se klade velký důraz na samovolný pohyb a akceptaci chyb, což jednotlivým umělcům poskytuje mimořádnou svobodu, jaké by samostatně dosahovali jen stěží. DDG využívá grafický design jako komunikační nástroj ale především, což je ještě důležitější, jako nástroj hry, čímž neustále kriticky prověřuje svůj vlastní umělecký diskurs. Nezbytnou součástí vizuálního jazyka DDG je humor působící jako svého druhu podvratná strategie. Design Displacement Group je pružné seskupení. Počet spolupracovníků se neustále mění a stejně tak se proměňují i pracovní postupy a přístup k jednotlivým projektům.
 

---------------------------------------------------------------------------------------------

Shu-Hua Chang, Ingrid Rousseau, Maki Suzuki
Chuť mysli

Platformu pro výměnu nápadů pořádají studenti designu ze Švýcarska a Velké Británie, kteří se chtějí podělit o svou lásku k designu a k jídlu, a proto zvolili formát brunche. Na jídelním stole ovšem nejde jenom o jídlo, součástí této krásné kulturní krajiny se stává také nádobí. Chuť mysli chce zprostředkovat setkání lidí z různých prostředí, objevovat příběhy spojené s jednotlivými typy jídelního nádobí a nasytit se designem souběžně s novým prožitkem jídla.

Shu-Hua Chang (TW)
Shu-Hua Chang je produktová designérka z tchajwanské Tchaj-peje. Během studií ve Švýcarsku se setkala s Makim a Ingrid. Vzhledem ke svému zaměření se zajímá především o různé možnosti využití a kombinování materiálů a tvůrčích postupů. V současnosti se soustředí hlavně na jevištní výtvarnictví. Zajímá ji, jak zlidšťující prvek umění ovlivňuje racionální proces výroby, a snaží se odhalovat přírodní i průmyslovou stránku společnosti.

Ingrid Rousseau (FR)
Ingrid Rousseau pochází z prostředí grafického designu a do Švýcarska se přestěhovala kvůli magisterskému interdisciplinárnímu studiu bytového a produktového designu, které končí v červnu 2016 a které jí pomohlo rozšířit pohled na design. Cílem grafického designu není jen atraktivní vzhled výsledného produktu, ale také komunikace s uživatelem. Ingrid v nedávné době spolu s Ghidou Bahsoun ve Švýcarsku založila produkční společnost Guffetsch.

Maki Suzuki (FR)
Maki Suzuki, je členem interdisciplinární skupiny grafického designu Åbäke, kterou v roce 2000 založil spolu s Patricke Laceyem (VB), Benjaminem Reichenem (FR) a Kajsou Ståhl (Švédsko) − po jejich setkání na londýnské Royal College of Art. 

---------------------------------------------------------------------------------------------

Denisa Kollárová & Anna van Lingen
Nástroje pro fantazii

Žijeme - my, Denisa Kollárová a Anna van Lingen - v době, které chybí důmyslně vybudovaná hřiště. To, co vidíme, se nám nelíbí. Copak jsme zapomněli - my, osoby s rozhodovací pravomocí ve městech, architekti, designéři, rodiče, přátelé - dívat se na věci kriticky? Vždyť tolik architektů, umělců a filozofů už v minulosti prokázalo, že hřiště může být mnohem víc, než jen náhodně rozestavěné standardizované plastové objekty, objednané po prolistování katalogu dodavatelských firem.
Máme právo na veřejný prostor, na hraní, na hřiště! Nástroje pro fantazii se inspirují filozofií designu holandského architekta Alda van Eycka. Projekt se zaměřuje na design hřišť a pracuje s různými médii: publikace, cyklus přednášek, původní převzatá prolézačka od van Eycka a autorské video realizované ve spolupráci s Rijksmuseum.
Van Eyckův mimořádný design ovlivnil generace dětí, které si hrály v Amsterdamu. Van Eyck po druhé světové válce zasvětil život tomu, že po celém městě vybudoval síť čítající více než sedm set hřišť a poskytl tak dětem jejich vlastní rozpoznatelné panství. Dnes z nich zůstalo už jen několik herních prvků. Důležitým aspektem návrhů Alda van Eycka je jeho snaha stimulovat dětskou fantazii a důvtip, což se projevuje na abstraktních tvarech jeho herních prvků.

Denisa Kollarová (SK)
Denisa Kollarová žije a pracuje v Amsterdamu, kde začala po absolvování Gerrit Rietveld Academie v roce 2013 spolupracovat s Annou van Lingen. Zajímá se o důsledky chátrání, veřejný prostor, sociální architekturu, urbanistiku a městskou utopickou architekturu. Výsledkem její neutuchající zvědavosti je řada knih, výstav a přednášek. K právě probíhajícím projektům patří Seventeen PlaygroundsUnder My Own Construction Of Ruins a Migration Of Form.

Anna van Lingen (NL)
Grafická designérka Anna van Lingen se zabývá řadou vlastních nezávislých projektů zaměřených na městské plánování, architekturu a stárnutí měst a budov. V současnosti úzce spolupracuje s Denisou Kollarovou na projektu, jehož cílem je studium dětských her a prostoru pro hry. Počátkem roku 2016 svůj výzkum zúročily v knize Seventeen Playgrounds, průvodci dětskými hřišti vybudovanými v centru Amsterdamu podle návrhu Alda van Eycka, který vydalo nakladatelství Lecturis. Anna van Lingen v roce 2013 absolvovala na Gerrit Rietveld Academie a dnes žije a pracuje v Amsterdamu.

---------------------------------------------------------------------------------------------

Za obsah akcé ručí její autoři. Změna programu vyhrazena.

 

Mapa stránek